Foucault,M.: Dějiny šílenství, hledání historických kořenù pojmu duševní choroby

Pascal řekl: „Lidé jsou tak nevyhnutelně blázniví, žže nebýt blázen, by znamenalo bláznit jiným zpùsobem.“ A Dostojevský v Deníku spisovatele: „Tím, že druhého strčíš do blázince, svùj rozum nedokžžeš.“
Právě dějiny tohoto jiného zpùsobu bláznovství – kdy lidé gestem svrchovaného rozumu strkají toho druhého do blázince a poznávají se a komunikují spolu v nemilosrdné řeči ne-bláznovství – je třeba napsat; to jest nalézt zpětně moment, kdy toto spřísahání nebylo ješště definitivně usazeno v  království pravdy, kdy je ješště neožživoval lyrismus protestu. Neboli vrátit se dějinami ššílenství pokud možžno k nulovému bodu, kdy je ššílenství ješště nediferencovanou zkuššeností, ješště nerozdělenou zkuššeností rozdělení. Popsat onen „jiný zpùsob“, křivku onoho gesta, které odvrhuje na jednu stranu Rozum a na druhou šŠílenství jako vìěci nadále vnějšší, hluché k jakékoli směně a jakoby mrtvé jedna vùči druhé, od samého počátku.

Reklamy